modlebný adj.
k modlba
1. (o chrámu, hoře ap.) modlářský, zasvěcený „modle¹“ 1
2. bibl. dska modlebná slitovnice, zlatá deska překrývající archu úmluvy sloužící zvl. jako místo modlitby, oltář
3. (o knězi) sloužící „modle¹“ 1
4. (o pohanském bohu) jsoucí předmětem náboženského kultu
Sr. modlářový, modlářský, modlotvorný, modlený, modlitevný, modlný, modloslužebný, modloslužný, modlový, modlský
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
modlebný, adj. z modlba. — Učiníš dešťku modlebnu propitiatorium Ol. Ex. 25, 17, z modlba = modlitba. — Aza lesy modlebne podrubal lucos Ol. 2. Par. 14, 3 z modlba = modla; miesto modlebne locum idolorum t. Súdc. 3, 26; učinil chrámy modlebne fecit fana Lit. 3. Reg. 12, 31; v chrámě modlebnem idolorum t. 1. Reg. 31, 9; dělaři modlebny plastæ idoli Pror. Isa. 44, 9. — (Král) vyhnal modlebnu kněží effeminatos Ol. 3. Reg. 15, 12 (Br. tamt.: ohyzdné sodomáře vyplenil), kněží modlebnu effeminatos MamB. 72b, kněžie modlebnij Ol. 3. Reg. 14, 24 (Br. tamt.: ohyzdní sodomáři, ve Vulg. není); srov. modlitevný a modlářový za lat. effeminatus, modlářstvie za lat. fornicatio.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
modlebný adj. modlicí; modlářský
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.