modlebna, -y f.
k modliti, modliti sě
1. modlitebna, svatyně, místo vyhrazené uctívání boha n. modlitbě
2. bibl. slitovnice, zlatá deska překrývající archu úmluvy sloužící zvl. jako místo modlitby, oltář
Sr. modla¹, modlitevna, modlitevně, modlitevnicě 1, modlitevnost, modlišče
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
modlebna, -y, fem., místo, kde se koná modlba (modlení), chrám, Tempel; — oraculum (= ædes sacra, in qua oratur DC.). — I bude ť, jako by nadarmo bral radu od modlebny quasi frustra consulens oraculum Pr. Ezech. 21, 23 (v Br. jinak); s obú stranú modlebny oraculi Ol. Ex. 25, 18, Mus. tamt., Kladr. tamt. (v Br.: na dvau koncích Slitovnice); modlebna oraculum MamVod. 27; podь modlebnu ante oraculum Hlah. 2. Par. 5, 9 (v Br.: k předku Svatyně svatých).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
modlebna f. modlitebna, chrám
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.