|
|
|
modliti sě, -ľu, -lí ipf. k modliti 1. komu, čemu, k komu za koho, nad kým čím ap. modlit se k někomu n. něčemu, konat modlitbu, též s dějovým doplněním prosit za někoho n. něco 2. komu, čemu modlit se, uctívat někoho, projevovat (náboženskou) úctu Sr. modliti sě, prositi 1, sdrávěti Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026). 
modliti sě, modľu sě, -dlíš sě, impftiv., beten, anbeten; stsl. moliti sę precari, z modli-, jinak Rozwadowski ve Spraw. krak. Akademie VII (1902) № 7 str. 5. Impt. modli, modlite sě, a z toho modl (1slab.), modlte, modlete sě, a mod, modte sě. — Když modliu sě k tobě oro ŽKlem. 27, 2, když sě modli tobě ŽWittb. tamt; modlem sě adoremus ŽKlem. 94, 6, modlme sě ŽWittb. tamt.; modlyte sě ústavně Otc. 195a; modlete sě Hrad. 79b, ŽKlem. 95, 9; modlte sě orate t. 28, 2, ŽWittb. tamt., ŽGlossKlem. tamt., Alb. 63a; modte se orate Kladr. Luk. 22, 4. Musí vždycky modleno býti oportet semper orare Pernšt. Luk. 18, 1; aby se modleno bylo za Izrahele Kladr. Nehem. 10, 33; aby nic rukú udělané nemohlo modleno býti HusE. 1, 76. Svatý Petr modlit sě (otjide) Pass. 291. — Již sě modle rytinám adorant ŽWittb. 96, 7, modliti sě komu; modlili sú sě rytciu adoraverunt sculptile ŽKlem. 105, 19; našim sě bohóm modlte Pass. 140; anebo sě našim bohóm modl, anebo jdi z země t. 283; modl se otci tvému ora patrem tuum Pernšt. Mat. 6, 6; tobě se má modleno býti t. Bar. 6, 5; (někteří) modlechu sě němým hadóm colebant Ol. Sap. 11, 16. — Prositi, bitten: když se nám modleſſe cum deprecaretur nos Lit. Gen. 42, 21, Br. tamt: když nás prosił; když jsi pán, proč se chlapu modlíš a moha jemu kázaci? BohDial. 354. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|