mordéř, -ě m.
k sthn. morder
jaký, čí, koho vrah, vražedník
K výkladu slova I. Němec, LF 88, 1965, s. 340–343. Sr. hrdlořězec, prolévač, vrah, vražedlník, zabíjěč, zabijitel
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
mordéř, -ě, masc., vražedlník, Mörder; ze stněm. mordære. — Vrah nebo mordéř HusE. 1, 154 (Poprávce) ať hubí žhářě, morderzie NRada 1303. Diábel sa od počátku morderz koná své mordéřství ChelčPost. 117b. Svých synóv morderzi necatores Kladr. Sap. 12, 5. Zlořečený morderzy ! homicida GestaKl. 55. Tajný morderz sicarius Roh. 181a. morderz iugulator Prešp. 1045, Rozk. 1793. — Chtěl sem mordéři ſwému spomoci sui interfectorem Ezop. 103b, mordéř svój, samovrah. — Zbojník, zhoubce, škůdce: (Barabáš) s morderzy byl popaden cum seditiosis EvOl. 254b (Mark. 15, 7); mordeṙi obdrželi sú královstvo pestilentes Kladr. 1, Mach. 15, 3, mordeṙi Pernšt. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mordéř, -ě m. vrah
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mordéř m. (z něm.) = vrah; — mordéř svój = sebevrah
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.