mozol, -a/-u m.
též mozel, -a/-u m.
1. mozol, ztvrdlé místo na kůži, způsobené zvl. otlakem
2. med. chorobný novotvar n. zduřenina tkáně vyznačující se tvrdostí (tvrdý vřed ap.)
Sr. náskoka, nežit, odla, otměkčenie, otok, řit, tvrdost, zmozolenie, zmozolenost
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 9. 9. 2026).
mozol, někdy mozel, -a, -u, masc., Schweile; stsl. mozolъ, stněm. masele Geschwür Uhlenb. — mozol callus Prešp. 1604, BohFl. 424, MamA. 18a, Anon. 2a; — mozel callus Nom. 67b, cizími mozely tlustnau Puch. 547a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².