mrak, -a/-u m.
soumrak, šero, pomezí světla a tmy
setmění, stmívání
rozbřesk, svítání
Sr. mrkánie
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
mrak, -a, -u, masc., Wolke; stsl. mrakъ caligo. — Kdyžto w mraky vstúpí hrom mútě oblaky AlxŠ. 4, 5. — Soumrak, Dämmerung: vévoda až do mraka boj měl Pulk. 109b, do mraka, do soumraku, do večera; v-mracze přišli do města in ipso crepusculo Lit. 2. Reg 2, 32, v-mraczie Ol. tamt; mrak crepusculum Prešp. 931.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mrak m. mrak; soumrak; do mraka do soumraku; v mracě za soumraku
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.