mrkati, -aju, -á ipf.
sr. mrknúti
1. neos. smrákat se, stmívat se
2. neos. komu zatmívat se před očima (fig.)
K 2: jen Rok
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
mrkati, -aju, -áš, impftiv., smrákati se, dämmern. — Ježúš, ande mrka, venda v tu zahradu da svým učenníkóm radu Hrad. 79b. Počne mrkaty Vít. 35a. On ješče mluvieše ano již mrkaty počínáše JeronMus. 49b, ROlB, 89b. Ote mne (Ježíše) mrka i také svítá OpMus. 139a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mrkati, -aju, -áš ned. smrákat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.