|
|
|
mužský adj. k muž 1. (ve funkci gen.) „muže“ 1 2. (o těle ap.) mužský, muži vlastní; (o hlase, „semeni“) od muže pocházející; zpodst. sg. n. mužské pohlavní orgány; mužský konec v. konec 3. (o věku) mužský, dospělý, pro dospělého muže příznačný; „mužská léta“ dospělost, plnoletost 4. (o skupině lidí) mužský, tvořený „muži“ 1, skládající se z jedinců mužského pohlaví; (o klášteru, ostrově) obydlený, osídlený (jen) muži 5. (o oděvu) mužský, pánský, mužem nošený, pro muže vyrobený 6. (o vlastnosti, povaze) mužský, pro muže příznačný; (o nemoci) mužský, muže postihující 7. (o činnosti) mužský, mužem konaný; (o síle, nadvládě) mužem uplatňovaný (nad ženou) 8. (o jedinci) mužský, jsoucí mužského pohlaví; (o pohlaví, rodu) mužský (oproti ženskému) 9. gram. (o rodu) mužský; zpodst. maskulinum 10. (o člověku, srdci, mysli; o činu ap.) zmužilý, statečný, udatný 11. lidský, člověčí, vlastní „muži“ 3; pocházející od „muže“ 3 12. (o těle, mysli ap.) dospělý, zralý Sr. mužný Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026). 
mužský, adj. z muž, Mannes-, Männer-, männlich, mannhaft; stsl. mąžьskъ viri. — To léčí každé prsi oteklé i muzſky konec Chir. 257b. Obraz muzſky imaginem viri Pror. Isa. 44, 13. Jeliž vstúpíš w muzſka léta NRada 1421. Oblec sě w muzſky úmysl Kruml. 365a. Jetřich… byl srdce muzſkeho Baw. 176a, muzſka srdce všickni majíc t. 100a. Potrestán bude metlú muzſku in virga virorum Lit. 1. Reg. 7, 14. Ot muzſke rány bývá veliká muka DalC. 4. O muzſkem ostrabeniú DalC. 11. — (Dievka) bude bez muzkeho poznánie matkú KristB. 5a, mužské poznánie, tělesné s mužem obcování. — Adv. -sky mužsky, stsl. mąžьsky fortiter: muzſky čiň viriliter age ŽWittb. 26, 14, muzſki ŽKlem. tamt.; muzſki čiňte viriliter agite ŽKlem. 30, 25, muzzſki čiňte Ol. 1. Mach. 2, 64, muſky čiňte JeronMus. 24a; ktož muzky protiví sě zlosti Alb. 72a; (Bruncvík) se muzſky bránieše Baw. 4b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mužský adj. mužský; mužný, statečný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mužský adj. = mužný, statečný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|