nádste, nádcte, -i num.; k několik(o)nádste
něco přes deset, více než deset: již mnohý před nadczti lety pekla zaslúžil, a on [Bůh] vždy hovie, čeká RokLukA 127a; když by který měštěnín svú dceru vdával, dal by po nie diel kop nadſte RokLukA 432a; pro póhon jeti nadcte mil Všeh 429 ed. (několiknáct ~B) ♦ nádste krát, nádstekrát více než desetkrát, mnohokrát (?): snadně porozumíš a žádost jeho naplníš, jenž zdychaje žádá v těchto knihách říkaje nacztekrat pořád: Ó by rozuměli BechMuz 2b
Jako výraz přibližného počtu nad deset vzniklo z číslovky několik(o)nádste (v. t.), srov. GbHistMluvn 4,273. – Jako část slova doloženo především v číslovkách typu dvanádste a třetínádste