načínati, -aju, -á ipf. (pf. načieti)
1. co [sud] načínat, narážet: rozomní vinní mistři, kteříž nemají mnoho vína, ti naczinagi jeden sud na tré: svrchu, prostřed a vezpod ŠtěpMuz 39. – Srov. načatý, načětie 1
2. co [nápoj] načínat, začínat čepovat n. točit: všecka vína … z jiných zemí přivezená nemají jinak naczinana býti, než po čem je purgmistr se dvěma konšeloma posadí PrávPražB 306b; o tom sem s purkmistrem i staršími mluvil, kteříž piva mají, aby je načínali ArchČ 14,241 (1474)
3. co [majetek] začínat brát, čerpat z něčeho: jestli že on [poručník] bude mrhačem a své i jich [sirotků] vlastnie sbožie neprávě nacžina a utrácie PrávŠvábE 36a zeunrecht angrifet