načětie, -ie n.; k načieti
1. čeho načetí: srov. načieti 1 ♦ načětie panenstvie porušení panenství: naċetie panenstvie jest počátek jiných hřiechóv HusVýklB 84b
2. (čeho) začátek, počátek: Naazab … pěkná pomoc nebo postúpenie naczetye VýklHebrL 215a cessionis initium; exordium naczietie vel počinek SlovTřeb 267b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
načětie, -ie, neutr., načetí, das Angänzen. — Též načetie panenstvie jest počátek jiných hřiechóv HusE. 1, 206.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
načětie, -ie n. načetí; načětie panenstvie porušení panenství; začátek, počátek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
načětie n.;— načetie panenstvie = porušení panenství
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.