nadělenie, -ie n.; k naděliti
1. nadělení, obdarování: jenž [Bůh] mohl mě sám naděliti, k tobě pro nadėlenij poslal, ať by měl zač odplatu dáti BechNeub 202b
2. mont. většinou „božie nadělenie“ přívažek stříbra, přebytek nashromážděný při odvádění stříbra mincovně: cánóv z cizur tří, kteréž jsú byly zůstaly z božího nadělení, když jest bylo děláno LemingerMinc 109 (1472); Řéhovi s Moravcem 10 kp na to stříbro, na kterém se jest omyl stal, ješto vešlo v boží nadělení LemingerMinc 109 (1473); zděláno nadělení cánóv 7 hř 1 ft 2 lt LemingerMinc 109 (1473); [poroučím] aby se jemu stojície jeho … vydávalo, než jiní aby strpení jměli do božího nadělení ArchČ 16,26 (1498)
Srov. LemingerMinc 48; BrandlGlos 165 uvádí naděliboh ‚was beim Messen uber das gesetzliche Maass gegeben wurde, das Zumass‘ (bez dokladu)