|
|
|
nadbyt, -a/-u m., ojed. též -i f. (a také natbyt); k býti 1. majetek, jmění: jestliže bych rozdal v krmě chudým všecken natbit mój EvOl 106a (1 C 13,3: zbožie BiblOl, statky ~Lit, ~Pad, statek ~Praž) facultates; když syn tvój tento, kterýž sežral natbith svój s chýrami, přišel, zabil s jemu tele tučné EvOl 229b (L 15,30: nábytek ~Zimn, ~Beneš, sbožie BiblDrážď, ~Ol, statek ~Lit, ~Pad, ~Praž) substantiam; otče, daj mi diel nadbytu, jenž na mě sluší. I oddělil jemu nadbit EvOl 229a (L 15,12) substantiae … substantiam. Jen v EvOl 2. jur. movitost (živá i mrtvá), movitý majetek (na rozdíl od „dědiny“): ad bonorum suorum hereditariorum … et omnium bonorum suorum mobilium, que dicuntur nedbyt (m. nadbyt) SSL (TabMorB 217; 1398); nadbyt: pšenici, oves, koně, krávy i jiný drobný dobytek BrandlGlos 164 (Půh. Brn.30,33; 1406); chudým lidóm v Rudě pobral [Dětřich z Rojetína] to vše, což jsú měli, koně, dobytek malý a veliký i jinú nadbyť Půh 2,126 (1408); pobrala jeho [Anežka nebožtíkův] nadbyt, koně, odění i jiný forvnhaw, ježto to k její věnu neslušelo Půh 2,374 (1412); toto nad věno její přidáno do smrti neb do stavu proměnění, a zvlášče nadbytové od zboží vymíněni nejsú ArchČ 16,232 (1481); ║ žena jeho přihnala nadbyt k svému muži Petříkovi Půh 1,208 (1407) dobytek; pobral mi [Proček], což jsem měl, a vymlátil plný nadbyt a toho díl dobrý odvezl Půh 2,599 (1418) celou úrodu, všecko obilí; že jest [Václav z Švábenic] člověku mému Štěpánovi Kozárkovi statek movitý i nemovitý i všecek nadbyt domový pobral nemaje k němu žádné viny Půh 6,296 (1492) inventář ♦ nadbyt svrchu, svrchní, vrchní, horní – sespod, dolní movitost nad zemí – pod zemí, tj. ve sklepě ap. (v. BrandlGlos 164): také že mi pobral [p. Erhart] nadbyt i s vrchu i se spod i hotových peněz 40 mar. gr.; toho všeho nadbytu i s hotovými penězi pokládám za sto hř. gr. Půh 2,42 (1406); proto že mi jest pobrala [žena Haškova] tu v Pršticích bratra mého nadbyt vrchní i dolní Půh 2,167 (1409); Niklas Czeiler … poh. p. Skálu … i také z nadbyti horní i dolní z desíti hř. gr. bez lotu Půh 4,538 (1412); což by bylo svrchního nadbytu a nebo hotových peněz Půh 2,625 (1420) 3. nadbytek, hojnost (?): šeptáci [tj. ti, kdo drmolí modlitby] v kostel vejdúc mnohé hýbaní usty bez srdce činí, v mysli majíce domy, v truhlách peníze, v chlévích hovada, nadbyt pinvic pitých TovHád 107b Srov. nábyt, nábytek Jde vesměs o doklady z textů mor. původu. – Ad 1: za lat. substantia, facultas stč. též jměnie, nábytek aj. Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nábyt, také nadbyt, -a, -u, masc., čeho kdo nabyl, majetek zvláštní, peculium BrandlGloss. a Drn. 135; odtud nábytek atd. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadbyt, -a, -u, masc., majetek, Eigentum, Besitz. — Daj mi diel nadbytu, jenž na mě sluší portionem substantiæ EvOl. 229a (Luk. 15, 12); syn, kterýž sežral natbith svój s chýrami substantiam suam t. 229b (Luk. 15, 30); bych rozdal v krmě chudým všecken natbith mój facultates meas t. 106a (1. Kor. 13, 3). Srovn. nábytek. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nadbyt m. majetek, jmění; nadbytek Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|