nadusiti (nadušiti ?), -šu, -sí pf.; k dusiti
expr. čeho [o větším množství] naškrtit, chamtivě (na úkor druhých) nahromadit: ale založiece jim [kněží lidem] očistec u pekle k očištění duší jich, na ten sú mnoho záduší naduſili; mohú se hojně pásti na samu čistotu duší ChelčOl 175b (naduſſyli ~Kap)
Další doklad měla asi předloha textu vytantuje na duši, vytáhne RokPostT (1,176 ed.), tj. vytantuje, naduší, vytáhne (v. natáhnúti 4). – K výkladu srov. I. Němec, NŘ 50 (1967), 187–189