nahleděti sě, -źu, -dí pf.; k hleděti
v záporném kontextu na koho/nač [o něčem libém] vynadívat se, nasytit se pohledů na někoho: ale i ten hospodář, kterýž se na tu ženu nahledieti nemohl…‚ divným myšlením své šediny obtiežil Briz 296 qui eius obtutibus saciari non poterat; secundus [panis in caelis] facies Christi krásná, super quam respiciemus, a nikda se nenahledíme RokMakMuz 402a. – Srov. nahlédati sě 2