namieřiti, -řu, -ří pf. (ipf. mieřiti)
1. [na nějaký cíl] namířit, zamířit, zacílit: zle s tehdy, mniše, namierzil, a protož jsi se chybil, nespravedlivě přirovnávaje jedny k druhým KorMan 40b (v obraze); ║ firmavit napřáhl vel namierzil VýklKruml 169b (Lam 2,4: utvrdil pravici svú BiblDrážď a ost.) napřáhl
2. k čemu [abstraktnímu] namířit k něčemu, orientovat se na něco, dát se cestou něčeho: jedni, kteříž se příliš bojie a k zoufalství namierzili; a ti potřebují milosrdenstvie Páně JakZjev 24b; a nynie v tento čas velmi blízko jest k tomu namierzeno: když by buoh dopustil těm mocem, mnohá krev spravedlivých byla by od nich vylita ChelčSíť 105a