|
|
|
naostřiti, -řu, -ří pf. (ipf. naostřovati); k ostřiti co [ostří] naostřit, nabrousit, učinit ostrým: ač naoſtrzy jako blýskota meč mój ŽaltWittb 215a (Dt 32,41: ~Pod, Naoſtřim BiblPad, obostřu ŽaltKlem, zostřím BiblCard, ~Ol‚ ~Lit, vyvostřím ~Praž) acuero; nebo jsú naoſtrzyly jako meč jazyk svój ŽaltWittb 63,4 (var. jako Dt 32,41) exacuerunt; své nože naoſtrili [Arnošt s Veclem] BawArn 3830 machten yre messer scharff; ó zbožie nemilostivé, kako si lučiště na mě natáhlo, kterak si své kopie na mě…naoſtrzylo ApolT 323b (v obraze); ale tě na brousku naoftṙila [Pravda] jazýček jako břitvu, ana chce kazatelem býti TovHád 80a; ║ kněžie táborští kázáchu, psáchu i voláchu, chtiece lid rozlítiti a naoſtrziti, aby těmi ranami byli bez rozpači, že již nenie čas milosrdenstvie PříbrTáb 62a (fig.) zvýšit bojovnou útočnost ♦ naostřiti jazyk svój bibl. [o odpůrci] učinit svůj jazyk ostrým (tj. útočným, utrhačným ap.): Naoſtrzili jazyky své jako hadové ŽaltKap 139,4 (pod. BiblPad, ostřili ŽaltWittb, BiblDrážď, pod. ŽaltKlem, BiblPraž, obostřili ŽaltPod, pod. BiblLit) acuerunt linguas suas; jeden z těch, ješto biechu jazyky své naoſtrzyly, chtiec zbořiti pravdu…,poče řéci ŠtítBarlB 162 exacuerunt; naostřiliť sú [husité] jazyky své jako praví hadi Pís Třeboň A 16, 94b (srov. Ps 139,4) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
naostřiti, -řu, -říš, pftiv., schärfen. — Ač naoſtrzy meč mój si acuero ŽW. Deut. 41; nebo jsú naoſtrzyly jazyk ŽW. 63, 4; král káza kopie naoſtrzyty KatBrn. 304; k tomu (Arnošt a druhové) meče vzeli byli a své nože naoſtrili Baw. 120a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970². 
|