naraziti sě, -žu, -zí pf. (ipf. narážěti sě); k raziti sě
1. narazit se, prudce do něčeho vrazit: a obrátí tvář svú [král], aby panovali nad svú zemí, i narazy sě na své bezživotie, a letí i nebude nalezen BiblDrážď Dn 11,19 (~Ol, ~Lit, Pror, a klesne i padne BiblPad, ~Praž) impinget et corruet; impinget, i. e. offendet narazy se MamKapR 100b (Dn 11,19)
2. nahodit se, naskytnout se: nedbají [lidé] jeho [těla Kristova] bráti, než když se který hod narazy veliký, tuť jdú z obyčeje RokLukA 72a. – Srov. narážěti sě, nahoditi sě 1
Ad 1: za lat. offendere stč. též uraziti sě, ustrčiti sě