natlačiti, -ču, -čí pf.; k tlačiti
1. co [prostor] čím/kým zcela naplnit, nacpat: každý měch, tlumok natlaczen [kořistí], avšak člověk veždy lačen AlxV 1849; kaž jim obilím vozy natlacziti, ješto bychom za dvě neděli mohli stačiti TristB 135a (~S); kteréžto všecky [zajaté]…Žižka kázal v zákřiště kostelní zavříti a s tou zákřištou 75 mužův, jenž jimi byla natlačena, zapáliti BřezKron 444 fuisset repleta. – Srov. nadieti 1
2. co stlačit dohromady, stlačením těsně spojit: jsú také ty dsky [z nichž je zhotovena loď] i vnitř i zevnitř natlaczenij podlé obyčeje našich lodníkův CestMil 99b compactae
3. čeho [tekutého] z čeho namačkat něčeho, vytlačit, vymačkat něco: pak navaře toho úporu u vodě nebo z něho miezky natlaczie, i mažiž se tiem LékChir 85b
Ad 2: za lat. compingere stč. též spojiti