nebujavý adj.; k bujěti
nikoli bujný, nedivoký, krotký, netečný: ale blaze tomu člověku, který jako Noe všecka zvieřata i pitomá i divoká i ptačstvo i zeměplazy má v své arše, to jest v svém těle, okrocené, krotké, tiché a nebuyawe, bez překážky člověka všelikého PříbrZamM 24b (~P, nedbavé ~A)