nebydľujúcí adj.; k bydľujúcí
neobyvatelný, nevhodný k obývání: na jednej púšči pustéj, pro nepokoje přiebytka od lidí jednak nebydlygicyey, přěbýval jest mnich jeden JeronM 70b (var. v. nebydlejúcí) inhabitabili. – Srov. nebytedlný 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nebydľujúcí, adj., nebydlitelný, unwohnbar: na jednéj púšči pustéj, pro nepokoje přiebytka od lidí jednak nebydlygicyey, přěbýval mnich JeronMus. 70b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nebydlejúcí, nebydľujúcí, nebydlitedlný (pětislab.) adj. neobyvatelný, nevhodný k obývání
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.