nebydlejúcí adj.; k bydlejúcí
neobyvatelný, nevhodný k obývání: na jednej púšči pustéj, pro nepokoje příbytka od lidí jednak nebydlegici, přebýval jest mnich jeden JeronU 128b (nebydlygicyey ~M, nebydlygyczy ~O) in deserto… inhabitabili. – Srov. nebytedlný 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nebydlejúcí, nebydľujúcí, nebydlitedlný (pětislab.) adj. neobyvatelný, nevhodný k obývání
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.