nehtový adj.; k nehet
1. (ve funkci gen.) nehtu, na nehtu jsoucí, na nehtu se vyskytující: znamenie šeradnosti nehtowe jestiť hrubost a hrbovatost a nezřiezenie stráň nehtóv mezi sebú. A rozsedliny neb dřiezhy kuože při nehti bolest činie v koruně nehtowem (m. nehtowe) LékSalM 306
2. ♦ nehtový příbuzný jur. vzdálený příbuzný s omezeným dědickým právem: ti slovú nehtowi příbuzní PrávŠvábE 10b (~G. nehtovní ~C) nagelmage. – Srov. nehtopřietel
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nehtový, adj., ze subst. nehet, Nagel-: dřiezhy v té koruně nehtowe takto mají býti uléčeny Sal. 307.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².