nekľud, -i f., též nekľuda, -y f.; k kľud
1. čí [člověka] zuřivost, zběsilost, vztek: ana poče [Kateřina]…křesťanskéj vieře učiti svú všu čeled i své lidi. Tehdy Maxenc z svéj neklydy vzvědě, že v těch zemiech množstvie křesťanstva…, i káza dobyti všeho LegKat 1120
2. bouře, smršť, živelná pohroma: ež ten hrom i ta nekluda toho pohanského ľuda čtyři tiśúce na smrt zabi LegKat 2892; a z niej [peci] sě plamen vyrazí čtyřidcát loket nade všě lidi i zežže v litnéj neklydy ty všecky, ješto tu biechu LegKat 2913
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nekľuda, -y, fem., bouře, zuřivost, Sturm, Ungestüm: ten hrom i ta nekluda toho pohanského ľuda čtyři tiśúce na smrt zabi Kat. v. 2892; tehdy Maxenc z svéj neklydy vzvědě, že v těch zemiech množstvie křesťanstva t. v. 1120 (Erben podle rýmu neklydy: lidi čte neklidi a stanoví subst. neklid, fem. i-kmenové); (plamen) zežže v lítnéj neklydy ty všecky, ješto tu biechu t. v. 2913 (-i dial. m. -ě).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nekľud, -i, nekľuda f. zuřivost, zběsilost, vztek; bouře, smršť, živelná pohroma
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.