nekošnost, -i f.; srov. csl. nekošьnъ
něco zavrženíhodného, opovrženíhodného, odporného (rituálně n. mravně), zvl. smilstvo: incestus nekocznost KlarGlosA 1446 (De moribus; nekaznost ~B); incestus nekoſnoſt Slov Muz XVI F 1,257a
Srov. csl. nekošьnъ ‚vanusʻ, ‚despectusʻ (Miklosich, Lexicon 429) a strus. nekoščnoe o modle Perunově (SreznMat 2,392). — Za lat. incestus stč. též nečistota, smilnost s přietelem (SlovOstřS 84), smilstvie s přívuzným (BiblOl Lv 18,17)