|
|
|
nenasycený adj.; k nasytiti 1. čím, čeho nenasycený něčím, lačný něčeho, hladový po něčem: bohatého a tobú [božím tělem] nenaſſyczeneho v ješitnost upuščuješ preč od tebe, točíš zamietaje JeronM 31a (~O, ~P, ~U) de te famelicum (fig.); a by nás také bylo poslúcháno tolik, jako toho krve nenasyceného Rokycana ArchČ 4,143 (1467) krvelačného 2. nenasytný, nemohoucí být nasycen, stále chtivý; [o žádosti] neukojitelný: peklo a zatracenie nikdy nenie naplněno; takeže oči člověčiej nenaſycenyey BiblDrážď Pr 27,20 (pod. ~Ol, ~Pad, nenasytedlné ~Lit, nemohúť nasyceny býti ~Praž) insatiabiles; trojie věc jest nenaſyczena, a štvrtá nikdy nedie: Jmám dosti BiblDrážď Pr 30,15 (~Ol, pod. ~Pad, ~Praž, nenasytedlná ~Lit) insaturabilia; tě [Alexandra] povýšenie pýchy a lakomstvie nenaſiczene zlodějem činí GuallCtnostK 132 inexplebilis avaritia; vlče hltavý a nenaſyczeny TrojA 109b insaturabilis; nenaſiczena žádost TrojS 93a ingluviosa cupiditas; jenž jest pyšný okem a srdce nenaſyczeného HusPostH 92b (Ps 100,5 insatiabili corde: nesytého srdcě ŽaltWittb, tak a pod. i ost.); v žebrotě nestydaté a nenaſyczene KorMan 37b; jeho služebníkem svých služebníkuov nazývaje [Diogenes Alexandra] a lakomcem nenaſyczenym ŽídSpráv 5 3. nedávající pocit sytosti, neukojující chtivost: lépe jest málo mieti <s> strachem hospodinovým, nežli poklady veliké nenaſycene BiblDrážď Pr 15,16 (~Ol, pod. ~Pad, ~Praž, nenasytedlní ~Lit) insatiabiles Ad 1: za lat. famelicus stč. též hladovitý, lačný. — za lat. insatiabilis stč. též nesytý; za ingluviosus tež hltavý, obžerlivý. — Srov. též nenaplňený Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
nenasycený, adj., nenasytný, unersättlich: lakomství nenaſyczene a svatokupecké ChelčPost. 201a; pýcha lakomství nenaſyczeneho plná t. 5b; (Diogenes) jeho (Alexandra) služebníkem nazývaje a lakomcem nenasyceným Žíd. 5. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nenasycený adj. nenasycený, lačný něčeho, hladový po něčem; nenasytný: nedávající pocit sytosti, neukojující chtivost Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nenasycený adj. = nenasytný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|