nepřívuzný adj., též nepříbuzný, s prep. též ne na příbuzného; k přívuzný
1. nepříbuzný, nepatřící k příbuzenstvu, nespřízněný: [modlitba] za bratřie a za sestry naše neprzywuzne ŽaltPod 139a; a jest li ovocný strom, z rodu bude [muž ve snu stromem ohlašovaný] toho, ktož to vidí; pakli neovocný, ale bude muž neznámý nebo neprzibuzny BřezSnářM 99a erit extraneus — zpodst.: ale v nebeském království spolu sě znají všicky, příbuzní i neprzybuzny PasKlemA 246b (~Tisk, [duše] příbuzné i neprzybuzne ~Kal); nadarmo žalují přátelé mrtvého, když statek jeho dáním královským chybě jich přijde ne na przijbuzneho VšehK 183a; dáti, prodati nebo zadati přátelům nebo příbuzným nebo nepříbuzným CJM 4/2,172 (1476)
2. k čemu nenakloněný, vzdálený něčemu: i protož, dá li pán buoh Vašie Jasnosti upokojenie, rač mysliti o špitálu takové zpuosobenie etc. A praví, že tu jest nynie vladař k tomu neprzibuzny ŽídSpráv 30
Ad 1: za lat. extraneus stč. též cuzí, novotný, příchozí, stranní