|
|
|
neprázdnost, -i f.; k prázdnost, neprázdný 1. (čeho) zaneprázdnění, zaměstnání (něčím); bez vazby činnost; čeho péče o něco: a pro tu neprazdnoſt darovánie toho dne nechodí [papež] do ižádného kostela ComestC 317a cuius largitionis occupatione; kdy viece v hrubém lidu neřádóv, ješto tělesné prázdnosti neumie požívati k duchovní neprazdnoſti ŠtítMuz 61a; ano sě nezdá podobné, by sě bóh měl s našimi malými věcmi obierati a neprazdnoſt mieti ŠtítBes 106 zabývat se; ten duch [zlý] hoří k neprazdnoſty ŠtítBrigC 38b (srov. k nepřieznosti ~O); jeho vina nýnie, než naše nepráznost, neb sme nynie velmi mnoho činiti měli ListářRožmb 2,51 (1439); nebť jsem velmi mnoho věcí dobře pilných měl činiti, pro jichžto neprázdnost nemohl sem jej [posla] spěšně zase vypraviti ListářRožmb 3,308 (1448); a když toho [sloužit chudým] sám pro některú neprazdnoſt učiniti nemohl PasKal G3b (pro některé práce ~Tisk); neučiní li [kromě účasti na mši] co viec dobrého král ten den pro neprazdnoſt obecnieho dobrého, tehdy jest dosti učinil ŽídSpráv 260; ║ churavy je činí neprazdnoſt světská, totiž od tuku duchovnieho ŠtítMuz 15b zabývání se světskými věcmi 2. zaneprázdněnost, přílišná zaměstnanost, přemíra práce: vaší li neprázdností velikú čili netbáním písařóv vašich ListářRožmb 2,134 (1441); že by k tomu puohonu pro svú nemoc a pro neprázdnost státi nemohl Půh 3,333 (1447); že při onom času pro neprázdnost VMti zběhnúti se nemohlo ArchČ 5,493 (1499) 3. starost, zaneprazdňující věc, záležitost: jich [přísežných] druhdy k jich vuoli, pilnými a rozličnými zameškáni jsúce neprazdnoſtmi, naspěch nemuožeme odbyti PrávHorK 4a (~M, potřebami ~S, ~T) negotiis; ale nemohlť sem toho stihnúti pro jiné své neprázdnosti ArchČ 5,277 (1459) Srov. neprázdn Ad 3: za lat. negotium stč. též činodějstvie, dielo, spravovánie, vládanie, úřad, úsilé Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
neprázdnost, -i, fem., zaneprázdnění, Beschäftigung; stsl. neprazdьnostь gravidam esse. — V téj neprazdnoſty Alb. 87b; by sě bóh měl s našimi malými věcmi obierati a neprazdnoſt mieti ŠtítBud. 106; churavy je činí neprázdnost světská ŠtítVrť. 33; (lid) tělesné prázdnosti neumie požívati k duchovní neprázdnosti t. 127; (David) donidž jměl neprázdnost s válkami, neshřešil t.; duch hoří k neprazdnoſty Brig. 76; (papež) pro tu neprazdnoſt darovánie toho dne nechodí do ižádného kostela occupationis largitione ComestC. 317a; že pro svú nemoc a neprázdnost státi nemohl BrandlGloss. 179 (144, 7). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neprázdnost, -i f. (čeho) zaneprázdnění, zaměstnání něčím, činnost, péče o něco; přílišná zaměstnanost; starost; neprázdnost jmieti (s čím) zabývat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neprázdnost f. = zaměstnanost, zaneprázdnění Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|