nerozlučný adj.; k rozlučný, rozlučovati
nerozlučitelný, nerozdělitelný, nedílný: krev, dušě a božstvie jestiť schoditedlnie anebo společnie, točíš z scházěnie a společnosti přirozené a nerozluczne LyraMat 166a ex…naturali et inseparabili; než podstatu jednu ovšem mají [tři božské osoby], slávu Neroluċnu (m. Nerozluċnu), múdrost, chválu Budyš 72a. – Srov. nerozděľný 3, nerozdielný 1, nerozložený, nerozlúčějúcí