netbalý adj.; k tbáti
1. čeho, na koho/na co, k čemu nedbající něčeho n. někoho, nestarající se o něco, o někoho; „netbalý na bóh“ nebohabojný: pro naynetbaleyſſye svého spasenie ŠtítKlem 120b; a když nečtú a neslyšie slova božieho, hlúpějše jsú a nedbaleyſſe dobrého ŠtítMuz 1a; zlé děti, netbale na buoh ŠtítMuz 19a; k skutečnému v spravedlnosti okázaní druhdy aby nedbaly viděn nebyl, ktož by věděl, že do určeného času úřadem má vlasti MajCarA 30 ne… videatur neglegere; jenž sú byli na slovo božie netbali HusPostK 9b (~D, netbaliví ~H, ~B, ~M)
2. nedbalý, nepečlivý: běda vám, synové netbali,…abyšte činili radu a ne ze mne [z Boha] BiblDrážď Is 30,1 (~Ol, nedbaví ~Lit, zpustilí ~Pad, ~Praž) desertores; jako nedbalij v tomto stavu [kněžském] viece mučeni budou JakZjev 392a; desertores netbalij vulgaris habet, sed melius zpustilí VýklKruml 146b (Is 30,1); nebo ze všech dělníkuov…nenie nižádných nedbaleyſſijch, aby od svého díla tak hanebně utíkali, jako tito to činí ChelčPost 122a; že ti lidé nedbánliví mají se jako mlynář nedbaly, ješto naspa na mlýn, i jde se túlat leckams do krčmy RokLukA 88a; zviete, nebožátka netbala! RokPostA 15b; incuriosus netbaly SlovKlem 54a; ║ a toto jest hřiech obecný a nedbaly u lidí, že lidé nedbají plakati na své hřiechy RokLukA 381a z nedbalosti opomíjený, přehlížený
Srov. netbavý