neviditedlný adj.; k viditedlný
neviditelný, nemohoucí být viděn: učiniv se neviditedlným JgSlov 5,97 (Solf. y. 3); víra jest duovod newiditedlných věcí, jakož jest božství, trojice svatá, blahoslavenství a jiné věci, jež věříme, jichž nyní nevidíme HusProv A3b (Hb 11,1 non apparentium: var. v. nevidomý 3); nebeské věci newydytedlnye (-te- nadeps.) HusVýklN 25a (var. v. nevidědlný); o bohu to musí býti, ješto tělesně a čitedlně nemuož tak poznán býti jako jiné věci, ale rozumem skrze vieru a skrze rozumná a čitedlná stvořenie, ješto jsú skutkové jeho, aby skrze vidědlné věci sám newiditedlny poznán byl ChelčPost 242a; aby z newiditedlných věcí byly viditedlné BiblNZT Hb 11,3 (nevidětedlných ~Ol, nevidědlných ~Praž, nevidomých ~Lit, ~Pad) ut ex invisibilibus visibilia fierent. – Srov. nevídaný 4