nosiecí adj.; k nositi
1. ♦ v břušě nosiecí [o ženě] těhotná, samodruhá: parturienti té jenž rodí vel rodičky aut v břišě noſicie VýklKruml 309a
2. přenosný: čtvrtý [trůn Šalomounův], noſieczy, ten byl z kostí slonových, maje šest stupňuov ŽídSpráv 269. – Srov. nosicí
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nosidlný (trojslab.), nosiecí, nosijúcí adj. uzpůsobený k nošení, přenosný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.