očistitel, -e m.; k očistiti
(čeho [hříchu ap.]) očišťovatel, kdo zbavuje nějaké duchovní nečistoty: vyvrhše [učedníci] temného, i ostali sami čistí s svým oczyſſcztelem (m. -ſſczy-) ComestC 329b (ocziſtitelem ~S) cum suo mundatore; ty, svatý duše, jsi osvětitel a ocziſtitel všech ohavností RokPostB 290. – Srov. očistnicě