ošiti, -šiju, -šije pf.; k šíti
1. koho v co obšít něčím, zašít do něčeho: jiné pomoci nebude od toho [světského majetku], jen příkrov k pohřebu a to, v něž oblekúc neb oſſygycz (-gy- nadeps.), i vložie v rov ŠtítBarlB 74 (~S, woſſygice ~U, obšijíc ~K); tuto mě [po smrti] položte, v sukno mě oſſite RokPostB 505 (~K); za sukno, ježto nebožce Hrnečka ošili… 5 gr. ArchČ 28,660 (1434); ║ toť jest výklad jako obojkem oſſiti, na tomť všecko zálež ChelčPostN 73b jako když obšije přiléhavým lemováním kolem krku, tj. přiléhavý, přesný. – Srov. obšiti
2. expr. co [tvář] udeřit, uhodit po něčem, do něčeho: beř sě preč, biednice‚ nebť v ten čas oſſigi líce HradSat 127a
Ad 2: srov. Zubatý, Studie 1/1,224…. K expr. charakteru srov. nč. přišít pohlavek někomu ap.