obúzěti, -ěju, -ie ipf. (pf. obuditi¹)
koho (kým) očerňovat, osočovat, zvl. křivě (že je někým) obviňovat: pakli opověděl jmenem, kto mu škodu učinil,…mohl staven býti, že jeho obuzye zlodějem RožmbA 65 (~B, ~C, ~D, ~E, ~F, nazývá ~G); vězte, žeť jest zle žaloval, súsěda lstivě obuzal DesHrad 1112. – Srov. obuzovati
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obúzěti, -ěju, -ieš (příč. čin. obúzal, -zěli), obuzovati, -uju, -uješ ned. (koho kým) očerňovat, osočovat tupit, urážet někoho
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obúzěti nedok. = klamati; utrhati, tupiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.