obývanie, -ie n.; k obývati
1. kde setrvávání, pobývání, pobyt: mé milé sestry Exiony hanebné u nich [Řeků] obywanie TrojA 46b; když jest [Měsíc] v domu desátém nebo jedenáctém obywanie svého TrojA 81b; všechna leta a časy obývanie (obyvánie ed.) svého mezi námi ArchČ 26,433 (1468); ║ pod nimi [vládci] obywanie majíce [křesťané] AktaBratr 1,105b jsouce jim poddáni
2. (kde) přebývání, bydlení: jako v chrámě přebývá v nás buoh a to obywanie pochodí z jeho těla jedenie RokJanB 104b (fig.); že Pán jest tu v svátosti jako v místě přeslavného obywaní AktaBratr 2,79a; v těch horách obývají až do zimy…, že to jich obywanye jest pro horko CestKabK 7a; ustavil sem…tu collegium…chudým studentóm a žákóm k vobývání ArchČ 28,217 (1468); aby slúžil za tovaryše v tomto městě mezi mistry, kdež oni obývánie mají ArchČ 14,481 (1478) bydliště; ║ o zákonech mistrovských, jenž mají obywanie tělestná zevnitř v rozsuzování časném pokrmuov jalových od mastných ChelčKap 247a mají uplatnění
3. v čem [v stavu] setrvávání, žití: super comunicacionem za obcovánie vel za obywanie VýklKruml 304a (Ph 1,5: jinak v. obcovánie 5); věčné spasení a v něm obywanij na věky věkuov TovHád 88a
4. s kým, mezi kým stýkání se, styk, sdílení společnosti s někým: obywanie s pokornými veliká jest pomoc proti trápení pýchy PříbrZamM 36a; velmi jest zlé, kdy dobří se zlými obývají, neb z toho obywanie potom se jim nic dobrého nechce RokLukA 39b; nepřebývá vlk s beranem, aniž kdy bude obywanie hřiešných s spravedlivými AlbnCtnostA 90b; v takovém mezi nimi [občany Starého města Pražského] přieznivém obývání jsúc TeigeMíst 1,4 (1458) společenství. – Srov. obcovánie 1, obecenstvie 1
Srov. přěbývanie