1. koho čím [hmotným] obdařovat, obdarovávat, opatřovat někoho něčím: nocte diu pulsat, quem surgens panibus armat obdarzuge KlarExempl 54 (De amico)

2. koho za co [záslužného] obdařovat, odměňovat někoho, odvděčovat se někomu: kteréž milostivě nynie obdarzugeſſ v nebi, Ježíši, za utrpenie SekvOpav 30a remuneras

3. relig. [o Bohu] koho čím [svatým, důstojným] obdarovat někoho něčím, udělovat někomu něco: jenž [Bůh] obdarzige člověka svým svatým duchem OtcB 73b (~A, ~D, ~E, obdaruje ~C) ministrat; znamenajme…jmě, jímžto svého poznavače (poznawagycze rkp) obdarzygie [Ježíš] MatHom 269; hune [septimum] orbis caput esse diem, quem gloria regis nunc eciam proprii donans (id est remunerans sc. eum, ornans gl.; obdarzuge gl.) fulgore triumphi primatum retinere dedit GlosSed 214b dodávajíc (lesku sedmému dni)

4. jur. [o vrchnosti] koho/co čím, řidč. komu co [výsadu, majetek] z úřední pravomoci obdařovat, obdarovávat někoho něčím, propůjčovat někomu něco: město naše Hradec i lidi všecky v něm obývajície…v těchto práviech…potvrzujem, upevňujem a milostivě obdařujem ArchČ 9,333 (1472); ves jeho Nosislav z naší vzláštní milosti obdařili sme a obdařujem tímto naším listem…tak, aby již předřečená Nosislav ne ves, ale městečko slouti na budoucí časy mohlo ArchČ 16,300 (1486); také sme my je [Žlutické] zvláštní milostí obdařili a obdařujem CJM 4/1,202 (1489); na zboží našem…jeden lán dědiny…mocí královskú českú dáváme, přidáváme a milostivěji obdařujeme jemu [Kundovi], dědicóm a budúcím jeho ArchČ 17,368 (1490); svrchujmenovanému městu mému…mocí listu tohoto milostivě dávám a obdařuji…tuto milost i také svobodu ArchČ 4,258 (1497)