obdarovaný adj.; k obdarovati
1. [za zásluhu] obdarovaný, odměněný: moci l ji [sv. Kateřinu] budete svým uměním přemoci, to tě ten den, v němžto sě s velikú ctí ščedřě obdarowany domuov vrátíte PasMuzA 618 (~Tisk, ~Kal, s velikým obdarováním ~KlemA) cum honore magno. – Srov. obdarovati 2
2. relig. (kým [Bohem] čím [žádoucí vlastností]) obdařený, nadaný: vizmy, bratřie milá, tak svatého, tak bohem obdarowaneho člověka PasMuzA 279 (~KlemA, ~Tisk, ~Kal); neb jest mluvíval [Rokycana] na kázáních o křesťanech prvních…, kterak sou…zvolovali lidi ctnostné a moudrostí boží obdarowané v ouřad kněžský AktaBratr 1,358a
3. jur. [o výsadě] propůjčený, udělený: všeckna privilegia a zápisy od…králuov a kniežat českých…pánuom, rytieřstvu a poctivým městóm…neb kterýmkoli osobám duchovním i světským učiněné a obdarované ArchČ 4,453 (1471). – Srov. obdarovati 5
Srov. obdařený