obelščenie, -ie n.; k obelstiti
obelstění, oklamání, ošálení: vy křivdu činíte a obelſſtienye, a to bratří BiblOl 1 C 6,8 (~LitTřeb, oklamánie ~Lit, lest ~Mik, bezprávie činíte oklamáním ~Pad, oklamáváte ~Praž) iniuriam facitis et fraudatis; a to vnitř v mysli duchovnie zlého ducha obelſſtienie, svedenie s pravdy člověčie mysli ŠtítBes 125; své jemu pověděla [žena muži] chytré a nevěrné obelſſtienie ŠtítŠach 301b jak byla chytře a proradně obelstěna; versucia obelſſtienie SlovOstřS 119
Za lat. versutia stč. též chytrost, lstivost, přělščenie