obkročiti, -ču, -čí pf.; k kročiti
1. co [zvíře] obkročit, obkročmo nohama sevřít: kuoň svuoj obkrocziw TrojA 125b (okročiv ~S, ~L, ~O, ~K) ascendit; kto tak udatný jako Samson, jenž obkrocziw lva roztrhl čelist jeho PříbrZamP 155a (~A, okročiv ~M)
2. co čím obsáhnout, zahrnout něčím, pojmout do něčeho: kdežto v sněmiech musili sú [duchovní] mnoho rad mieti, kterak by celý svět obkroczili věrú Písma svatého ChelčPař 133a. – Srov. obsieci 1
3. co [záležitost] jak pojmout, vyložit, podat: jestli pak že pro časy předešlé, kdež jsme my nebyli, to se nás dotýče, mělo to jinak obkroczeno býti, aby se nás chybilo KorMan 10a
Srov. okročiti