oblaženie, -ie n.; k oblažiti
1. čeho zavlažení něčeho, dodání vláhy něčemu: studnice neb potok vycházieše k oblazeni ráje, totiž dřievie rajského ComestK 8b (k uobvlažování ~S, k uobvlaževání ~C) ad irrigandum paradisum
2. osvěžení, potěšení, blaženost: spravedlivý kteroužkoli smrtí zachvácen bude, duše jeho v oblażenij bude JakPost 179a (Sap 4,7 in refrigerio: v rozvlažení BiblOl, ~Lit, ~Pad, v otpočinutí ~Praž) blažená
Srov. obvlaženie
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oblaženie¹, -ie n. (čeho) zavlažení něčeho
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oblaženie², -ie n. oblažení, blaženost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.