obludník, -a m.; k obludný
1. falešník, podvodník: viz, kak sě se mnú falešně obchodíš, tento obludnyk…, tento Jidáš PasKlemA 196b (~Tisk, lstivý obludnik ~Kal)
2. bibl. rouhač, bezbožník: obludnyci…, slyšte slovo božie BiblDrážď Is 28,14 (mužie obludní Pror, BiblOl, ~Lit, mužie posměvači ~Pad, ~Praž) viri illusores; přijdú obluudnycy, podlé žádostí svých chodiece, ne v dobrotě BiblDrážď Jud 18 (klamaři ~Ol, ~Pad, posměvači ~Praž) illusores; consumatus est illusor zhynul jest obludnik VýklKruml 146b (Is 29,20: lestník BiblDrážď, Pror, BiblOl, ~Lit, posměvač ~Pad, ~Praž)