obrubě, -ě f. nebo obrubie, -ie n.; k obruba
[u studny] obrubeň, ohrazení ohraničující otvor studně: fons studnice…, margo sit obrubye KlarBohF 62 (De aqua; ohlubně ~E). – Srov. obruba 1
V. Flajšhans pokládá za písařskou chybu (FljšKlar 2,366), může však jít o dubletu obrubě k obruba (srov. nč. studně vedle studna), srov. GbHistMluvn 3/l,189n., nebo o analogii podle ohlubně