obsaźený adj.; k obsaditi
1. čím obklopený, zahrnutý: zaneprázdněný člověk a zbožím obſazeny nic nemá většieho zlého, než že mní býti ty přátely, kterýmž on nenie AlbnCtnostA 103a
2. (čím [ozdobným]) posázený, osázený, obložený, pokrytý: břicho jeho [mého milého] slonové, obſazene zafírem BiblLit Ct 5,14 (MamKapR, VýklKruml, osazeno BiblOl, obložené ~Praž, rozdielné ~Pad) distinctus; břicho jeho slonové, obſazeno zafíry VýklŠal 103b (Ct 5,14); archam testamenti a škříni svědectvie circumtectam obkritu vel obſazenv VýklKruml 323a (Hb 9,4: var. v. obkrytý)
3. ♦ obsaźený súd jur. soud připravený k soudnímu jednání zasednutím náležitého počtu jeho členů: iudicium contestatum obſazeny súd MamUKA 25a; contestatum iudicium obzazeni vel zahájený súd Slov Ostřihom II 8,63
Srov. osaźený
Ad 2: srov. též povlečený. – Ad 3: srov. osaditi súd ‚die Gerichtsbanke einnehmen‘ (BrandlGlos 209) a plný zahájný súd (VýbAkad 1,816)