obydľenie, -ie n.; k obydliti sě
1. usídlení, usazení: dedina jest Manželovi dopřiela obidleny i sedení mezi sebú Žilin 102a možnost usadit se. – Srov. obydliti sě
2. obydlí, příbytek: pohanóm nebo Saracénóm duom sobě nebo obydlenie učiniti v křesťanském našem v království Českém zapoviedáme MajCarB 2b (var. a lat. v. obydlé 1); habitacio obydlenye SlovOstřS 82b; ti, kteřížto mají obydlenye na hradiech, v městech aneb ve vsiech aneb hospodu tu v nich mají PrávSasA 194a wonunge; leč by jměl obydleni tu [v městě] anebo své zboží Žilin 137a wonunge. – Srov. obydlé 1
Ad 2: za lat. habitatio stč. též bydľenie, přěbývanie, přiebytek