ofertoř, -ě m.; k lat. offertorium
eccl. obětování (jako část mše), ofertorium: po Offertorzy šlechtici a páni povedú krále k oltáři ŘádKorA 55a (~B, ~D) post oflertorium; Oflertorz: Slyš hlas modlitvy mé ŘádKorA 55a (~B, ~D) offertorium. – Srov. ofěra 4
Za lat. offertorium stč. též obět