ohlašovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. ohlásiti sě); k ohlašovati
1. kde (komu) ohlašovat se, projevovat se, ukazovat se: tuto milosrdenstvie jeho [boží] se nám ohlaſſiuge ChelčJan 49a; jakož ty věci široce v jiných zemiech i v této zemi již jdú a již se hlásí a ohlašují ArchČ 4,138 (1467)
2. jur. („že stojí“) ohlašovat se na vyzvání, při soudním řízení hlasitě oznamovat svou přítomnost: jestli že by…ten, jenž při stratil, se ohlaſſowal dotud, dokudž pan komorník s úředníky posudek drží TovačB 35a; zastúpil [Jan Zajíc jako poručník] téhož Hajmana v této při…ohlašuje se, že stojí na již psaného Hajmana miestě ArchČ 37,234 (1460); Sigmund a Jiřík…nestáli sú, ale poslali služebníky své a skrze ně…ohlašují se ArchČ 4,304 (1475); ║ stál jest dnes i včera…Krystoph Gichar před nadepsaným pánem ohlašuje se, že by Fayt Eglephsstanarovi práv býti chtěl ArchČ 10,466 (1494) přihlašuje se
3. k čemu, v čem hlásit se, znát se k něčemu: protož sme ta léta k tomu se ohlaſſowali i k tomu mnoho poddávali, móž li kto při nás ukázati co odporného víře pána Krista AktaBratr 1,172b; neb sme vždycky…ohlaſſowali se k tomu i ještě ohlaſſugem, že sme hotovi opraviti AktaBratr 1,237b; k tomu [pravému křesťanství] se vždy ohlašujete a seznáváte ArchČ 6,112 (1467); v čemž sme se ohlašovali [Kutnohorští], k témuž se známe a znáti budeme ArchČ 5,411 (1482)
4. jur. k čemu [majetku] uplatňovat právní nárok na něco: žádného práva sobě tu [na „zboží“] nepozóstavil [prodávající] ani k kterým poplatkem zadrženým se ohlašoval ListářRožmb 3,333 (1448); jakož pak k tomu [statku] sem sě ohlašoval po nebožci Benešovi bratru svém před TMtí [Oldřichem z Rožmberka] i před mnoho dobrými lidmi ArchČ 14,60 (1452)