1. co [zvíře, desku] obkročit, obkročmo nohama sevřít; „koně okročiti“ vsednout (obkročmo) na koně: jakž bych já [Alexander] svój kóň okroczyl AlxV 170; ryčně skočím, oř okroczym Spor 84b; jediný Apolon, dsku okrociw, i poče se jie držeti i plava na ní ApolBaw 212a; kóň svój okroczyw TrojS 53b (obkročiv ~A) equum ascendit; jenž [Samson] okroczyw lva, roztrhl čelist jeho PříbrZamM 25a (obkročiv ~P, ~A); ║ když duše z těla kroči, tuť ji silně diábel okroczy, zchopiv duši vece Spor 87a (v rýmu) opanuje, zmocní se jí; slavíček prositi poče, své hniezce smutně okroċe, aby mohl své dietky živiti BawEzop 2229 postaviv se rozkročmo nad svým hnízdečkem

2. koho/co čím obklopit, obestřít, sevřít: aby všecko tělo dobrými skutky okroczyla [spravedlnost jako pancíř] a každé miesto prázdné zastúpila ChelčBoj 396a; spolu osáhnú [pravdy Písma svatého] mnozstvie věřících a každého zvláště…, aby jsa celý (celu tisk) okrocžen sietí, vytažen mohl býti z moře tohoto světa ChelčSíť 4b (v obraze); okrocžiece [křesťané] takovú účastnost bratrskú svazkem milování a pokoje ChelčSíť 133a (fig.); ta pastviště jsú mezi hrází, ješto hráze okročila ArchČ 14,137 (1463) obemkla

3. co [nepříjemného] obkročit, obejít něco, vyhnout se něčemu: spíš okročij [soudce] při naši jako dobrý vozataj zlý šlak TovHád 40a; bude li volati, aby svědkové znali, ty k tomu nikterakž nepřistupuj…, než pěkně to okroċ TovHád 112b