opitomiti, -ḿu, -mí pf.; k pitomý
1. co [zvíře] ochočit, zkrotit, učinit krotkým: když je [jeleny] opitumije, jezdie na nich miesto koní CestMil 46a factos domesticos; kanec nebo jelen nebo nedvěd nebo jiné zvieře, kteréž opytomye [lidé] PrávŠvábA 111a (~B, ~C, ~D) daz man zamet
2. co [žádosti ap.] zkrotit, podřídit své vůli, ovládnout: mé tělesenstvie mně nositi těžko jest, opytomyty pyšno, uhověti nesnadno PasMuzA 15 (opitoměti ~Tisk, ~Kal) in domando; tělestné žádosti opitomiecze [pokojní] MatHom 62 habentes edomitas. – Srov. opitoměti 2
Srov. okrotiti
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
opitomiti, -m’u, -míš dok. zkrotit, ochočit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
opitomiti dok. = ochočiti, zkrotiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.