1. čím [vodou] být zaplaven, zalit, pokrýt se něčím tekoucím: jakož všecka země vodú byla oplynvla, tak vešken národ lidský byl v hřieše a v smrti, …ješto j ještě hořkými vodami morskými oplynvla ŠtítSvátA 214b

2. [o živé bytosti] v čem utonout, utopit se: svaté Písmo jest jako řěka kakás velmě divná, že najvětší slon nemóž jie přebřísti, oplyne v ní, a pak beránek ji přebřde ŠtítKlem 78a (~Sáz); ktož jest hrdý, …ten jest jako slon, jenž nemóž přehnúti kolenú, a kakžkoli jest smysla najvětšieho, oplynet v Písmě svatém ŠtítKlem 78a (~Sáz; fig.)

3. (v čem) zaniknout, rozplynout se v nic: zrado, vědě, ž nic nemineš, všakž sama potom oply̆neſſ LegJidM 26; mnozí v to [svou mladost] ufajíce jsú oplynuli TkadlA 7b; když se vylé radost duše na tělo, tehdy v pláči oplyne ta radost RokLukA 30b

4. v čem, čím [nežádoucím] propadnout, zcela se oddat něčemu: kohož milost svieže, v túhách oplyne Pís Třeboň, SA A 7,145b; když vešken národ lidský byl v hřiešiech oplynul ŠtítVyš 87a peccatis totum humanum genus occupantibus; nebť jsem vešken oplynvl hřiechy ŠtítSvátA 132a; viece jsú lidé oplynvly v hrdosti…a v pustotě, v smilstvě i v mnoho hřiešiech ŠtítSvátA 118b

5. čím [tekoucím] být přeplněn: redundabunt naplněny budú vel oplynu VýklKruml 194b (Jl 2,24: var. v. nadieti 1) budou přetékat. – Srov. oplývati 3

6. rozhojnit se, stát se ještě hojnějším: kde je hřiech oplýval, tu je nad to oplynul dar božie milosti ŠtítBarlB 212 (R 5,20 superabundavit: var. v. nadbývati) abundavit; velice v něm [litujícím] oplynul dar božie milosti ŠtítBes 136